Na naší studnì ráno hvízdal kos.
Jde jaro, jde jaro.
A když jsem okno na sad otvíral,
šeptaly pukající pupeny:
Jde jaro, jde jaro.
Bez chvìje se a hrušnì èekají.
Jde jaro, jde jaro.
Zas novým tøpytem rozkvétá ti vlas
a nových kovù napil se tvùj smích.
Jde jaro, jde jaro.
Bože mùj,
obnoviteli, obroditeli,
na srdce v snìhu pamatuj.
Back to Karel Toman
To be able to leave a comment here you must be registered. Log in or Sign up.