Vitezslav Nezval

Edison

 Next Poem          

I.

Nase zivoty jsou truchlive jak plac
Jednou k veceru sel z herny mlady hrac
venku snezilo nad monstrancemi baru
vzduch byl vlhky nebot chylilo se k jaru
avsak noc se chvela jako prerie
pod udery hvezdne artilerie
ktere naslouchali u politych stolu
pijaci nad sklenicemi alkoholu
polonahe zeny v sate z pavich per
melancholikove jako v podvecer

Bylo tu vsak neco tezkeho co drti
smutek stesk a uzkost z zivota i smrti

Vracel jsem se domu pres Most Legii
zpivaje si v duchu malou arii
pijak svetel nocnich barek na Vltave
z Hradcanskeho domu bilo dvanact prave
pulnoc smrti hvezda meho obzoru
v teto vlahe noci z konce unoru

Bylo tu vsak neco tezkeho co drti
smutek stesk a uzkost z zivota i smrti

Sklaneje se s mostu uvidel jsem stin
sebevrahuv stin jenz padal do hlubin
bylo tu vsak neco tezkeho co place
byl to stin a smutek hazardniho hrace
rekl jsem mu probuh pane co jste zac
odvetil mi smutnym hlasem nikdo hrac
bylo tu vsak neco smutneho co mlci
byl to stin jez jako sibenice trci
stin jenz padal s mostu; vykrikl jsem ach!
ne vy nejste hrac! ne vy jste sebevrah!

Sli jsme ruku v ruce oba zachraneni
sli jsme ruku v ruce v otevrenem sneni
za mesto kde pocinaly Kosire
z dalky mavaly nam nocni vejire
nad kiosky smutku tance alkoholu
sli jsme ruku v ruce nemluvice spolu
bylo tu vsak neco tezkeho co drti
smutek stesk uzkost z zivota i smrti
Odemkl jsem dvere rozzal svitiplyn
veda na nocleh svuj poulicni stin
rek jsem pane pro nas pro oba to staci
nebylo tu vsak uz stinu po mem hraci
ci to byl jen prizrak nebo sebeklam?
stal jsem nad svym kazdodennim luzkem sam

bylo tu vsak neco tezkeho co drti
smutek stesk a uzkost z zivota i smrti

Usedl jsem za stul nad kupy svych knih
pozoruje oknem padajici snih
pozoruje vlocky jak sve vence viji
se svou vecnou chimerickou nostalgii
pijak nezachytitelnych odstinu
pijak svetel potopenych do stinu
pijak zen jichz poslouchaji sny a hadi
pijak zen jez pochovavaji sve mladi
pijak krutych hazardnich a krasnych zen
pijak rozkose a zkrvavelych pen
pijak vseho kruteho co stve a drti
pijak hruz a smutku z zivota i smrti

Rekl jsem si zapomen uz na stiny
otviraje tyden stare noviny
kde jsem v pachu novinarske cerni tona
uzrel velkou podobiznu Edisona
byl tu jeho nejnovejsi vynalez
sedel v talaru jak stredoveky knez
bylo tu vsak neco krasneho co drti
odvaha a radost z zivota i smrti



II.

Nase zivoty jsou strme jako vrak
Jednou k veceru se vracel rychlovlak
mezi Kanadou a Michiganem
souteskami ktere neznam jejich jmenem
po plosine kracel maly pruvodci
s capkou nasazenou tesne do oci
bylo tu vsak neco krasneho co drti
odvaha a radost z zivota i smrti

Jeho otec krejci svec a drvostep
kupec s obilim mel chatrc pudu sklep
a vecnou nestalost jez k potulkam nas svadi
zemrel touhou po vlasti a smutkem mladi

Tatiku tys vedel co je vecny stesk
dnes je z tebe popel hvezda nebo blesk
tatiku tys vedel ze jsou vsude hrubci
mezi krejcimi i mezi drevorubci
ty jsi poznal co jsou potulky a hlad
chtel bych umrit jak ty take zdrav a mlad
avsak je tu cosi tezkeho co drti
smutek stesk a uzkost z zivota i smrti

Nevim kde a mas-li jaky nahrobek
ze tve krve zbyl tu maly pohrobek
hled uz slabikuje v Kanade tve knihy
hled uz tesi se jak pujde na dostihy
hled uz cita slavne zivotopisy
encyklopedii stare eposy
hled uz vyrostl hled cas tak rychle miji
hled uz nehra si cta knizky o chemii

Ja jsem byval take v detstvi hrdina
ja jsem cital take knihy Darwina
ja jsem si hral vaznej' nezli jini
s kyselinou solnou v male skolni skrini
s burelem a cpavkem s civkou rumkorfu
proc jsem chtel vsak byt tez hracem na harfu
proc jsem miloval vsak take kolovratky
proc jsem si vsak take hraval na pohadky
z nichz mi zbylo neco tezkeho co drti
smutek stesk a uzkost z zivota i smrti

Tomasi tys nebyl muzem metie
cet jsi "Analysu melancholie"
i tys poznal zalost smutek stesk a lasku
v knizkach v Detroit mezi statisici svazku
ty jsi snival tez o cestach po mori
ve sve primitivni laboratori
kterous pripjal k vozum nakladniho vlaku
v nemz jsi cechral kridla papirovych ptaku
Grand Trunk Herald! Velky Vestnik ve voze!
Sazis! Tisknes! Valka! Srazky! Eroze!
Volas prave vyslo! Kupte! Nove zpravy!
Pozar v Kanade a Maly kuryr z Javy

bylo tu vsak neco krasneho co drti
odvaha a radost z zivota i smrti

Jednou jsi se nahle vrhl pod kola
ani zive duse kolem dokola
a uz vleces chlapce mezi narazniky
zachranils mu zivot vezmi si me diky

Hle jsi v dilne na vyrobu obuvi
stroje chrli ohen jako vesuvy
co ses navzdychal pri kazde polobotce
vim tys zdedil neklid toulaveho otce

Toulas se jak nosic z dvorku do dvorku
jednou zklaman odjel jsi do New-Yorku
bloude v teto americke metropoli
byl jsi odhodlan vrhnout se na cokoli
snad hrals tehdy karty snad jsi take pil
snad tam nechals mnoho nejlepsich svych sil

bylo v tom vsak neco krasneho co drti
odvaha a radost z zivota i smrti



III.

Nase zivoty jsou bludne jako kruh
Jednou kracel po New-Yorku dobrodruh
bylo odpoledne s vlahym sluncem v maji
chodec zastavil se mlcky na Broadwayi
pred palacem West-Union Telegraf
kde to hucelo jak na rozvodne desce
byl to kamelot a velky vynalezce

Tisic vynalezcu udelalo krach
hvezdy nevysinuly se ze svych drah
pohledte jak tisic lidi klidne zije
ne to neni prace ani energie
je to dobrodruzstvi jako na mori
uzamykati se v laboratori
pohledte jak tisic lidi klidne zije
ne to neni prace to je alchymie
Mala nedele ach kolik jasnych zvonu
mala centrala slys zvonky telefonu

Vase usi poslouchaji milence
defraudanty hovorici o smence
kalifornske lupice a nocni vrahy
telefonni rozhovory z Velke Prahy

Svet si hraje s vasim usnim bubinkem
stavate se elektrickym praminkem
fonomotory a mechanicti ptaci
vzletaji az k hvezdam odkud se k vam vraci
jako k ptacnikovi z rohu predmesti
hlasajice vasi slavu z navesti
spavate pet hodin denne vam to staci
v tom se podobate hazardnimu hraci

Vzdycky znovu zit a miti manii
jedenkrat jste uzrel v Pensylvanii
noc a obloukovou lampu u Bakera
pocitil jste smutek tak jako ja zvecera
nad posledni strankou sveho romanu
jako akrobat jenz presel po lanu
jako matka ktera porodila dite
jako rybar ktery vytah plne site
jako milenec po sladke rozkosi
jako z bitev kracejici zbrojnosi
jako zeme v posledni den vinobrani
jako hvezda ktera hasne za svitani
jako clovek nahle ztrativsi svuj stin
jako Buh jenz stvoril ruzi noc a blin
jako Buh jenz touzi stvorit nova slova
jako Buh jenz musi tvorit vzdycky znova
hneta z sveho dechu nove kalichy
snaseje se s vodou oblak na lichy

bylo v tom vsak neco krasneho co drti
odvaha a radost z zivota a smrti

Vecer na zacatku rijna tentyz rok
sklicen odmeroval jste svuj vazny krok
po laboratori v slavnem Menloparku
uprostred sve korespondence a darku
toce prsty mlynek ze zvyku
uhnetl jste mane z vlaken uhliku
ptaka nasich noci s kterym dlouho bdime
metlu priser stinu jiz je zahanime
zhave poletuchy snivych promenad
andela nad stity narozi a vrat
ruze restaurantu kavaren a baru
vodotrysky noci ve tmach na bulvaru
ruzence nad mosty velkomestskych rek
aureolu poulicnich nevestek
vence nad kominy velkych parolodi
slzy ktere kanou s vysin nad poschodi
nad katafalk mesta ktere tlumi je
nad budovy chramu stare mumie
nad kavarny v nichz jsou plytke duse v dymu
nad zrcatka vin nad jejich vecnou zimu
nad katafalk mesta mdlobnych vyparu
nad mou dusi rozladenou kytaru
na niz jako zebrak svetel snu a lasky
vyhravam a placi promenuje masky
s vasni truvera ja princ a bludny kral
mesta orgii jez sluje Balmoral
jehoz slavnou branou vchazim vzdycky ve snu
cernym kordonem svych poddanych a veznu
knizat vrazd a hysterickych karmanol
drozek silenstvi a opentlenych kol
krecovitych vasni pri nichz zneji zvony
chimer vzletajicich z loznic nad balkony
pijak krutych hazardnich a krasnych zen
pijak rozkose a zkrvavelych pen
pijak vseho kruteho co stve a drti
pijak hruz a smutku z zivota i smrti




IV.

Nase zivoty se nikdy nevraci
umirame v troskach iluminaci
jako jepice a jako blesky hromu

uz se vznasi svetla mezi listim stromu
uz se chveje v snehu elektricky drat
uz se blizi doba svetlych promenad
uz se budou hledat duse pod rontgenem
jako ichtyosauri pod neogenem
uz se blizi k ranu zlata rafie
uz jsme svedky kinematografie
uz nam budou zahaneti vypinace
strasidelne sny hazardniho hrace
uz se nesou vykriky a tleskani
uz se Edison svym hostum uklani
Uz je zase duse smutna po slavnosti
uz jste v pracovne a uz tu neni hosti

kolik vynalezcu udelalo krach
hvezdy nevysinuly se z vecnych drah
pohledte jak tisic lidi klidne zije
ne to neni prace ani energie
je to dobrodruzstvi jako na mori
uzamykati se v laboratori
pohledte jak tisic lidi klidne zije
ne to neni prace to je poesie

Je to umysl a trochu nahoda
stat se presidentem sveho naroda
stat se basnikem jenz predhonil vas vsecky
stat se skrivankem jenz ukrad jadro z pecky
byti vzdycky stastnym hracem rulety
byt objevitelem sedme planety

Tisic jablek spadlo na nos zemekoule
a jen Newton doved tezit ze sve boule
tisic lidi melo epilepsii
a jen svaty Pavel uzrel hostii
tisic hluchych lidi bloudi beze jmena
a jen v jednom z nich jsme nasli Beethovena
tisic silencu jiz tahlo zamorim
a jen Nero doved zapaliti Rim
tisic vynalezu jde k nam za sezonu
jenom jeden z nich vsak byl ten Edisonuv

Uz zas nespat uz zas nemit zaruky
uz zas palit vse co prijde do ruky
zuhelnovat jutu opici srst hole
suche listi palem struny na viole
uz zas bloudit ve sve stare nevire
nad bambusem japonskeho vejire
beda pane beda je to vejir lasky
jejz jste jednou dostal od nezname masky
kdyz jste se s ni setkal v mladi na plese
kdo to byl ach pane rozpomente se
loucite se s jeji vuni na vejiri
uz zas palit vse ach beda uz se skviri
snad to byla jedna z vasich sudicek -
uz zas natahnout si na noc budicek
uz zas k retortam uz zas byt Kolumbusem
uz zas poradati honbu za bambusem
procestovat celou zemi do sire
za magickym drevem tveho vejire
jako muz jenz hledal ctyri zlate vlasy
jako potapec za perlou v stinu rasy
jako Kristus v tmach na via Apia
jako hledac stesti v mlhach opia
jako bludny zid na cestach za domovem
jako matka ktera bloudi za hrbitovem
cekajic na detsky hlasek ze zahrobi
jako malomocny ze sve choroby
jako poustevnik jenz hleda boha v tryzni
jako bohove svou smrt kdyz vekem zizni
jako slepy basnik vlastni pravou tvar
jako poutnik pohled na polarni zar
jako blazen na den posledniho soudu
jako dite na skrivanka hnetouc hroudu

Rozjeli se vam do Brazilie
do Japonska zeme krasnych magnolii
do Havany umrit tam na malarii
jako umiraji misionari
mel jste jiste pane usmev na tvari
pod bambusovnikem smrti na koniku
uz se za vas hlasi dvanact nahradniku
uz si priptravuji svoje tlumoky
Mac Gowan tam stravil skoro dva roky
dal se smerem k velke rece Amazonce
jejimz tokum neni zacatku a konce
bil se casto s dobrodruzstvim o zivot
na pereji jejich smrtonosnych vod
bil se na nuz s chamtivymi zlatokopy
prijel do New-Yorku zmizel beze stopy

Jak vas milovat vy cesty bez cile
vas vy noci tropu sluncem opile
vas vy svetla svetel vas vy noci hore
vas vy svetla utonula na dne more
vas kdoz umirali jste tak vesele
budou z vas ted bambusovi andele
ja vas vzpominam vsak kdo to jeste place
uz zas vyrabeti nove vypinace
uz zas hrouziti se na dno krivuli
uz zas roztaceti novou vrtuli
hledte starneme a cas tak rychle miji
uz zas hledat prvky k nove alchymii
hledte starnem je vam osmdesat let
hledte prapory jak o sokolsky slet
vase ruce blede jako bila krida
ne ach ne to neni jeste panychida

Jeste videt stale pred sebou svuj stin
jeste rozbirati slozky ziravin
jeste se zas kuze rukou znovu drobi
jeste najit pristroj k cestam do zahrobi
jeste zpivati a nemit nikdy klid
jeste magnetku na lidsky perisprit
jeste zapomenout na vsechno co drti
na smutek i uzkost z zivota i smrti


V.

Nase zivoty jsou tesive jak smich
jednou v noci sede nad kupou svych knih
uvidel jsem nahle v pachu novin tona
snih a velkou podobiznu Edisona
bylo to po pulnoci v pozdnim unoru
zastihl jsem sama s sebou v hovoru
jako bych se byval opil silnym vinem
hovoril jsem se svym nepritomnym stinem

Jako refren znel tu stale jeden ton
sel jsem po spickach az k dverim na balkon
prede mnou se chvelo more svetel v dali
pod nim lide ve svych luzkach davno spali
avsak noc se chvela jako prerie
pod udery hvezdne artilerie
naslouchal jsem mlcky odbijeni s vezi
pozoruje stiny v dalce na nabrezi
stiny sebevrahu pro nez neni lek
stiny starych poulicnich nevestek
stiny aut jez porazely stiny pesi
stiny chudaku jez bloudi bez pristresi
stiny hrbatych na rohu ulice
stiny plne rudych vredu prijice
stiny zabitych jez budou bloudit navzdy
kolem stinu svedomi a stinu vrazdy
zakuklene stiny v satech vojaku
stiny laskou premozenych pijaku
stiny svetcu kteri basniky se stali
stiny tech kdo vzdycky marne milovali
lkave stiny meteoru padlych zen
krehke stiny cizoloznych princezen

bylo tu vsak neco krasneho co drti
zapomneni na stesk zivota i smrti

Budte krasna budte smutna dobrou noc
zarivejsi meteoru jejichz moc
poznali jsme kdysi v parnych nocich svetel
reflektory stinu bavene jak metel
jez nas slehaly az k horke zavrati
na shledanou signaly jez nad trati
lakate mne do dalek jak dusne ruze
na shledanou hvezdy polibky me duse
otvirajici mi lazne v zahradach
temne balzamy a hrebickovy pach
jizdy na svetelnych kridlech avionu
na shledanou krute slasti Edisonu
zdroje studnic naft vy slavne rakety
slechticove zeme bez etikety
na shledanou hvezdy padajici s vezi
na hledanou stiny v dalce na nabrezi
stiny casu na nejz neni zadny lek
sladke stiny stiny snu a vzpominek
stiny modra nebe v ocich krasne zeny
stiny stinu hvezd v zrcadle vodni peny
stiny citu jez jsou dosud bez jmena
stiny prchave jak nocni ozvena
stiny blede opalisujici pleti
stiny dechu dosud nezrozenych deti
stiny matek modlicich se za syny
stiny preludu po mestech ciziny
stiny rozkosi jez rusi spanek vdove
stiny preludu a touhy po domove

Budte krasna budte kruta dobry den
krassi meteoru slz a prisah zen
lasko s niz jsme stali na vrcholku hory
sbirajice hnizda hvezd a meteory
na shledanou krassi snu a bludicek
uz zas natahnout si na noc budicek
pohled priteli co lidi klidne zije
ne to neni prace to je poezie

Uz zas trhat ve snach blede lilie
uz zas jiti do kavarny Slavie
uz zas srkat kazdodenni cernou kavu
uz zas miti stesk a nachylenou hlavu
uz zas nespat uz zas nemit zaruky
uz zas palit vse co prijde do ruky
uz zas slyset tony tlumeneho place
uz zas mit svuj stin stin hazardniho hrace

Nase zivoty jsou jako noc a den
na shledanou hvezdy ptaci usta zen
na shledanou smrti pod kvetoucim hlohem
na shledanou sbohem na shledanou sbohem
na shledanou dobrou noc a dobry den
dobrou noc
sladky sen

1927

Next Poem 

 Back to
Vitezslav Nezval